Už dvacátého třetího bude Batman Day, velký svátek všech fanoušků Batmana. A jak jinak tenhle den oslavit, než soutěží, která u nás proběhne celý tenhle týdne. A jelikož máme Batmana u nás v redakci rádi, máme pro vás hned dva soutěžní kousky. Zahrát si můžete o Batmana: Supertíhu a Jokera. A můžou být vaši, když nám odpovíte na následující otázky 

Znáte alespoň tři scénáristy Batmanových komiksů? 

Dokázali byste vyjmenovat tři herce, kteří hráli Jokera? 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 24.9.2017, do předmětu napište Batman a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi.

Jen několik týdnů po Temné věži přichází do kin filmová adaptace možná nejslavnější knihy Stephena Kinga nazvaná To.

To je víc než tisíci stránková bichle a převézt ji na filmová plátna chtělo od tvůrců pořádně velkou dávku odvahy. Nebo šílenství. Samotná předloha je o to komplikovanější, že se v ní střídají dvě dějové linky – dětství a dospělost hrdinů. Jenže co funguje v knize, nemusí tak úplně fungovat na stříbrném plátně. A tak to tvůrci vyřešili jednoduše - z předlohy vyzobali tu část, která se odehrává v dětství. Divák by mohl dostat téměř idylický příběh o partě puberťáků, z nichž každý bojuje se svým vlastním specifickým strachem, společně prožívají letní prázdniny v malém americkém městečku a život jim ztrpčuje jiná parta nudu zahánějících šikanistů. Jenže to bychom nesměli být ve světě, který na papíře stvořil Stephen King. Po celém Derry totiž záhadně mizí děti a jeho ulicemi obchází klaun. Jenže příjezd cirkusu nikdo neohlásil a po dalších atrakcích ani vidu.

Na To je nutné obdivovat několik věcí. Předně zvládá umně bruslit mezi několika žánry. Není jen o hororu, ale taky o zmíněném přátelství, první lásce (a s ní spojeném letmo načrtnutém milostném trojúhelníku). A silně taky připomene detektivní příběhy o partách, které řeší nějakou záhadu. A jak už je u Kinga zvykem, ukazuje na nešvary společnosti, ať už se jedná o šikanu, rasismus nebo zneužívání dětí.  A co je hlavní – dokáže i rozesmát, především díky Finnovi Wolfhardovi. Pokud si To zaslouží za něco vysmeknout hlubokou poklonu, pak to jsou dětští herci. Ti jsou skvěle obsazeni, je vidět, že si celkově sedli. A hlavně nejsou otravní. Navíc scénář každému z nich dává dostatečné množství prostoru, aby se mohl projevit.

Film je pak překvapivě protivný, hlavně ze začátku, v tom, v čem má být nejsilnější. Tedy v hororu. Po mrazivém úvodu s lodičkou a kanálem totiž film do diváka pere jednu děsivou scénu za druhou. Ty sice fungují především ve smyslu nastínit fobie jednotlivých hrdinů, ale je jich zkrátka moc a divák se jich brzy přejí. Což jako kdyby si brzy uvědomili i tvůrci a rozhodli se schovat si zbývající strašení až do dvojitého finále. Ano, film nabízí hned dvojitý souboj s To. A věřte mi, že ta přestřelená stopáž (přes dvě hodiny je fakt hodně) za to stojí.
To není dokonalé (aby bylo, muselo by operovat na formátu seriálu, kde by se dala využít do všech detailů síla předlohy), ale rozhodně představuje adaptaci hodnou Stephena Kinga. Nyní nezbývá než si přát, aby to tvůrci u druhého dílu nezvrtali.
A málem bych zapomněl – Pennywise je naprosto uhrančivý. Ani bych se nedivil, kdyby cirkusovým klaunům teď ještě víc klesla návštěvnost.

To: Part 1
Režie: Andy Muschietti
Předloha: Stephen King
Scénář: Cary Fukunaga, Chase Palmer, Andy Muschietti,
Hrají: Jaeden Liebher, Sophia Lillis, Finn Wolfhard 
Délka: 135 minut 
V kinech od 7.9. 
Hodnocení: 70%

Drahý Alexi,

po pěti letech od vydání druhého dílu série Prolnutí jste se vrátil na scénu, abyste zamíchal figurkami na šachovnicí české akční školy a ukázal starým profláklým hráčům, že by se měli začít bát o své krále. Povedl se Vám však s románem Lovcův odkaz zahrát šach mat a úspěšně ohrozit pozici třech K nebo to sotva stačilo na remízu?

Nedá se Vám upřít jedna věc - víte, co fanoušci Vaši i tvrdé akční školy, chtějí. Jen samotná anotace Lovcova odkazu dokáže takové osobě způsobit orgastický záchvat. Evropa roztrhaná na kusy několika krizemi, občanskými i světovými válkami? Check. Absolutní rozpad starých známých struktur a vytvoření nových? Check. Předzvěst vůně střelného prachu a pachu vyhřezlých vnitřností? Check. Hrdina, který nejenže byl ve špatnou chvíli na špatném místě, ale ještě se mu dostalo do vínku dědictví, díky kterému by si každý alespoň trochu soudný člověk prostřelil kulku hlavou? Check. Elfové, čarodějnice, strigy, skřeti a všechny možné další potvory magického světa? Check. Skřeti v Ostravě vládnoucí Vítkovicím? Pane Alexi, koupil jste si mě.

V Lovcově odkazu jste nám, Alexi, dal přesně to, co jsme chtěli. Hlavního hrdinu Prokopa, který se schopností přežít vyrovná samotnému Chucku Norrisovi a krutopřísné hlášky háže se stejnou kadencí jako nabíjí kalašnikov či rozdává pěsti. Ani jste si nedovolil ochudit Prokopa (a nás) o sexy a vražednou kočičku, která hlavnímu hrdinovi zdatně sekunduje v počtu usmrcených nepřátel na stránku a parťáka, který mu kryje záda. A nesmíme zapomenout zmínit množství více či méně zajímavých postav. Některé do příběhu zasáhnou více, jiné jen prosviští v oblaku mozkomíšního toku.

Své hrdiny jste Alexi zasadil do prostředí Vám dobře známého. Nutíte se je potýkat nejen s problémy reality naší, ale i reality Prolnutí. A fanoušci se opět zaradovali neb nám v Lovcovu odkazu nevracíte jen staré známé prostředí, ale i některé postavy. Dobře si pamatujeme na Richarda Svátka a rádi jej vidíme zpět. Prolnutí je jedna věc, to jak jste vykreslil naší realitu druhá. Kdo nemiluje postapokalyptický svět, ať si hodí kamenem a Lovcův odkaz nečte. Kdo je Ostravák a patriot k tomu, bude chrochtat blahem. Nejenže samotný Prokop pochází z černého města, ale i některé čtvrti, respektive to, co z nich zbylo, hrají významnou roli v příběhu. Jestli se však Lovcův odkaz někdy dostane do rukou Světlíkovi, nemyslím si Alexi, že Vás pochválí za to, co jste udělal z díla, o nějž se velkou měrou zasloužil.

Hold vzdaný Kotletovi v závěru románu trochu obrušuje hrany drsného PR prohlášení, dle nějž se má nechvalně známý bruntálský řezník obávat těžké konkurence, zároveň potěší fanouškovo srdce. Válku mezi našimi oblíbenými autory bychom přece nechtěli.

A jak tedy dopadla ona pomyslná šachová partie? Lovcův odkaz je akční krvelačná řezba plná drsných i kousavých hlášek, neméně drsných mužů, krásné ženy, jedné, stovek vystřelených kulek i rozpáraných břich. Lovcův odkaz je slibný začátek série, která by se, pokud ještě trochu zvednete nastavenou laťku a uberete na grafomanství (opravdu těch 400 stránek bylo nutných, místy se to trochu táhlo), mohla zařadit mezi budoucí klasiky žánru akční české školy. A těch nikdy není dost.

Alexi, na šach mat to ještě není, ale jste velice blízko k tomu, aby jste se bez zpocení vyrovnal bruntálskému řezníkovi. A proto Vám děkuji za to, že jste dal světlu světa spatřit Prokopa Koutného a celou sérii Světla v temnotách. Nejen já, ale určitě i mnozí další se těší na to, co přinese druhý díl, Zrození adepta, hlášený na konec tohoto roku.

Alex Drescher, Lovcův odkaz

Série: Světla v temnotách 1
Nakladatelství: Fantom Print
Počet stran: 416
Autor obálky: Andrew Dobell
ISBN: 978-80-7398-382-6
Běžná cena: 349 Kč

Ony to fakt udělaly. Asa Larssonová a Ingela Korsellová pomalu překlápí dětskou sérii od sociálního dramatu k lokální vyvražďovačce. PAX je dětská série, která boří jistá tabu. V dětské literatuře se totiž normálně nechlastá, nemluví sprostě, nejsou v ní sociálně vyloučení a rozervaní hrdinové a už vůbec se v ní nevraždí. A tím nemyslím toho rozžvýkaného pejska z jednoho ze starších dílů, ale regulérní čarodějnickou vraždu, jíž jsme byli svědky v předchozím díle a jejímiž následky začíná právě Dech smrti.

Je to tak, jedna z hlavních postav je mrtvá, po Mariefredu se potuluje vrah, o kterém si všichni myslí, že neexistuje, protože Henry Nazdárek byl přeci podivín a skočit ze střechy mu mohlo přijít jako dobrý nápad. Alrik s Vigem z toho mají pro změnu výčitky a jejich už tak labilní osobnosti dostávají další a další trhliny. A do toho všeho se začne Mariefredem šířit podivná nemoc, po níž všichni kašlou krev. Nejlepší by bylo asi městečko zapálit a zdrhnout. Místo toho se ale dočkáme pátrání po viníkovi, šiřiteli nákazy a sestavování sousedských hlídek, jejichž chování nemá moc daleko k těm, které se u nás nedávno snažila postavit Dělnická strana.
A to jsem ještě zatím nezmínil to, co má být hlavní dějovou linkou, tedy hledání smrtelně nebezpečné černé čarodějnice. Co se stane, až ji najde parta lidí, která praktikuje magii formou náhodného hledání v knihách, o tom snad radši ani nepřemýšlím.

Opravdu je to ještě pořád dětská kniha?

Ano, je. Nemá cenu dětem ve věku kolem 10–12 let tajit, že svět je plný nedokonalostí. Vlastně všechny problémy, které se v Mariefredu objevují, jsou až děsivě aktuální a rodič, pokud si knihu taky přečte, může využít příkladů z PAXu k vysvětlování a výchově. Sakra, to zní fakt nudně. Ale ne, není tomu tak. PAX je i přes na mě dost nestandardní prostředí pořád příběh o partě dětí bojujících se zlem. Je trochu detektivkou, částečně městským fantasy a přitom vlastně zůstává dost reálný. Dech smrti obzvlášť. Což je ale největší slabinou tohoto dílu. To, co nemoc způsobuje, by měl odhalit prakticky každý doktor, případně první nemocniční laborka.

Série PAX si drží setrvalou kvalitu a Dech smrti patří k pomalu se rozšiřující skupině těch opravdu děsivých a beznadějných dílů. Pokud jste se pročetli až k tomuto dílu, rozhodně je důvod pokračovat, a pokud jste o PAX ještě nezavadili, vězte, že není důvod ho nezkusit.
 

PAX - Dech smrti, Asa Larssonová, Ingela Korsellová

Přeložila: Marie Voslářová
Nakladatel: Host
Ilustroval: Henrik Jonsson
Počet stran: 200
Vazba: pevná
Rozměry: 150 × 215 × 20 mm
Cena: 249 Kč

Snyder a Capullo nám předkládají sedmý díl Batmanova kánonu, a stojí opravdu za to.

Vše začíná zcela nepochopitelnou snahou Justice League zavraždit Bruce Waynea. Původní obavy, že jde jenom o zbytkové účinky Scarecrowova toxinu strachu se bohužel ukážou jako mylné. Jedná se o mnohem silnější a nebezpečnější jed, jehož autorem je Joker, který se rozhodl zcela otočit svůj pohled na Batmana. Z někoho, kdo k netopýrovi cítil svázanost osudem a snažil se mu svým zvráceným způsobem pomáhat, se stal krvežíznivý nepřítel s chutí jej vystavit nejhorším nočním můrám. A tak je Batman vystaven výsměchu a nenávisti celého města, jemuž tolik obětoval. 

Scénárista Scott Snyder opět dokázal, že patří mezi špičku ve svém oboru. Na sto sedmdesáti šesti stranách se setkáte s příběhem, který mixoval většinu stylů, v jejichž duchu se Batmanovské příběhy odehrávají, a přitom se nejedná o slátaninu nesmyslného přeskakování od jednoho tématu k druhému. Přesně naopak, akční i detektivní pasáže přecházejí navzájem jedna do druhé zcela plynule a s grandiózní lehkostí. Oceňuji velice povedenou zápletku, která je založena primárně na nejistotě. Jistý jsem si nebyl prakticky ničím a odhalování nejnovějšího Jokerova kousku je o to hlubší, že se několikrát ubírá slepým směrem, čímž mu dodává na závažnosti. Příběh je silně provázaný s předchozími díly a bez jejich znalosti se prakticky nedá zcela pochopit, ale tak by to mělo být, když se jím uzavírá jedna velká kapitola. Ale opravdu se jím uzavírá?

V tuhle chvíli je nutno říci, že hlavním tahounem knihy je Joker, nikoliv parta dobráků, jako obyčejně. Joker jediný určuje, jak se příběh bude odvíjet, a stále je jeho přítomnost cítit z každého temného koutu. Joker byl, je a bude na planetě Zemi, stejně jako odvěký Soví tribunál. Je vším a ničím, smrtí i životem, tragédií i komedií. Směje se všem "smyslům života", o kterých si lidé myslí, že jsou ty jejich pravé a jediné. Za dokonalý vtip ale považuje Batmana samotného, protože dovoluje všem lidem svým sebeklamům věřit. Je to ale jenom další klaunova hra lží, nebo konečně odhalil svou pravou podstatu?

Konec hry je dokonalou tragédií, dochází v ní k mnoha zvratům, odhalením a vyznáním, příčemž zakončení je nervy drtící. Doslova. Zároveň je však hodně otevřené, takže čtenáři zůstane dost prostoru na přemýšlení. 
Osobně musím sedmý díl série Batman doporučit všemi deseti, protože se jedná o mistrovské dílo, které vás nenechá vydechnout do poslední stránky.    

Batman 7: Konec hry
Scott Snyder, Greg Capullo
Nakladatel: Crew
Překlad: Martin D. Antonín
Obálky: Capullo, Miki a Plascencia
Redakce: Boris Hokr
Rok vydání: 2017
Počet stran: 176
Rozměr: 168 x 258
Provedení: paperback
Cena: 449 Kč  

Harley Quinn z padesát dvojky je potřetí zpět, respektive vrátí se k nám na jaře 2018 a i tentokrát to bude jízda. Konkrétně halucinogenní a podivná jízda. Něco jako návštěva muzea moderního umění s jointem. A nebo ne?

Halucinace se nám dostanou už v prvním příběhu Škrábni a přivoň. Začíná nadějně. Harley je zase  v Arkhamu a s poměrně vážnou tváří vypráví, jak se tam vlastně dostala a kdo jsou ti dva blonďatí lidé, kteří na ni koukají do polštářové cimry mřížovaným okýnkem. Jediná jasná věc je, že si ten pobyt zaslouží, protože nechat se do Arkhamu vystřelit katapultem přes celý Gotham může jen blázen. Trochu tu taškařici kazí fakt, že celá ta věc s katapultem je v příběhu jen na efekt, jen z důvodu, že ho má Harley na střeše. Do Arkhamu Halrley míří proto, že je v něm zavřená Poison Ivy, což je Harleyna nej, nej kámoška, a kterou zde z nějakého podivného důvodu vězní. Harley se tedy nechá zavřít, uteče a nakonec prožije spolu s “doktory” i Ivy několik halucinačních snů, které asi mají být vtipné Bohužel na každý z nich dostane Harley cca dvě až 4 strany a to je sakra málo, aby vznikla nějaká ta pointa. Tedy alespoň v případě tohohle příběhu určitě. 

Pozitvní je na halucinacích to, že si odpočineme od kresby Johna Timmse, jehož Harley je tu opravdu nehezká a nesympatická a pokocháte se třeba čtyřstránkou Stjepana Sejice, který má na svědomí třeba komiks Sunstone a očividně má obsesivně rád červenou barvu, či Kelleyho Jonese jenž si tu střihne temnou Harley, bohužel jen na dvou stranách. 

Následují tři krátké příběhy - vánoční Zlá hračka a Vymajzni mi z ucha, nebuď neposlucha!, a “novoroční” Zabíjení času.  V příběhu Zlá hračka se Harley snaží zbavit šťěňátek a koťátek, která sice chtěla, ale oni se jí v bytě dost neuspokojivě množí. Rozhodne se tedy převléhnout za Santovu pomocnici a vnutit je lidem, kde to jen půjde. Jenže při umisťování jednoho ze šťěňátek se vloupe do domu, opije se punčem a usne. Díky tomu se stane ráno nečekaným dárkem holčičky Cindy. Nezbývá jí než to nějak uhrát tak, aby byla spokojená jak Cindy, tak rodiče i samotná Harley.   

Vymajzni mi z ucha, nebuď neposlucha! vyniká hlavně kresbou. Brandt Petters tu rozkresluje dětsky roztomilou Harley s obrovskýma očima v příběhu plném barev a vánočního kýče. Harley v něm vleze do ucha jakýsi vánoční hmyzák, začně zpívat vánoční melodii a není k zastavení. Harley se tedy musí progrimasovat, proplazit a proskákat k nějakému řešení. Nic víc, nic míň.

Zabíjení času postaví Harley do prekérní situace - najde si šedý vlas! Rozhodne se proto vyhledat dědulu jménem Father Time a donutit ho, aby čas vrátil. Kresby se v tomto případě zhostil Darwyn Cooke a i když je jednodušší, je funkční a k příběhu krásně sedne.

Po vánočních speciálech už následují opět delší příběhy posouvající dopředu Harleyin život v Gothamu. Celá se z tebe (neto)pýřím! řeší vztah Harley a Batmana, potažmo Bruce Wayna. Harley si usmyslí, že dostane Bruce Wayna na rande, a aby to vzala jedním vrzem - proč při tom nakonec neudělat ještě nějaký ten dobrý skutek.  Just batty over you je dobrý příběh s několika vtipnými momenty. Neřezal jsem se u něj, ale dál profiluje novou Harley a řeší vztahy některých postav. Také se v něm vrací hlavní kreslíř John Timms, který ve speciálech dostal pohov a už to není zdaleka tak špatné.

Obyčejný den je příběh o jednom dni. Vypadá to že si toho Harley bere moc. Práce, nový přítel, souboje na kolečkových bruslích, boj se zločinem. Dá se to vůbec stihnout? A opravdu musím číst komiks o tom jak někdo nestíhá… 

No, abych byl upřímný jde spíš o výplň, ve které si Harley uvědomí něco co už poměrně dlouho tuší. To, že by se svým životem měla něco dělat a přesně to pak udělá v následujících sešitech Dementální přetížení a Buď opatrný na svá přání... Poslední dva příběhy totiž naplno mění Harley v ochránkyni utlačovaných a svého druhu superhrdinku, která ovšem má stále svoje neortodoxní metody a mnohdy je schopná pomoc trošičku přehnat. A protože je na to sama, rozhodne si založit vlastní varinatu hrdinů k pronajmutí - Gang of Harleys. Každopádně konec této knihy pokládá základ nejen pro další směřování série, ale i bokem vydané sešity Gang of Harleys.    

Tuhle trojku kreslí Chad Hardin, který je z Harleyiných kreslířů z  New 52 asi můj nejoblíbenější. Jeho Harley má bůh ví proč opilecky červený nos, ale jinak se konečně tváří lidsky a žensky. 

Třetí Harley Quinn je hodně roztříštěná a obsahuje množství příběhů, které se prolínají se sny a halucinacemi, což umožňuje hostovat spoustě kreslířů. I přes tu roztříštěnost a bonusy se tu dost posune celkový nosný příběh a Harley se hezky vyprofiluje. Po nějakém panu J. už není ani památky. I když vlastně jednou se mihne. Tohle je samostatně přemýšlející, šílená akční a občas i vtipná Harley, a i když se mi pocitově zdála první polovina o něco slabší než předchozí knihy, jako celek si drží pořád slušnou úroveň a obsahuje i některé docela originální nápady.  Musím také vyzvednout spoustu obálek a pinupky Billiho Tucciho, které od sebe dělí jednotlivé příběhy. 

Anotace: 

HARLEY QUINN 3: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU

NAJMEME DVANÁCT HARLEY NA PLNÝ ÚVAZEK!

Harley Quinn si toho nabrala vážně trochu moc. Pracuje jako psychiatrička, stará se o činžák plný chudých nájemníků a divokých domácích mazlíčků, zápasí ve Skate Clubu, snaží se zahájit nový milostný románek… a k tomu ještě plnit své předsevzetí a měnit svět k lepšímu. Nestíhá – a tak nastal čas rozšířit tým o schopné pomocníky!
Jenže šíření Harleyiných životních hodnot cti, důvěry a neukázněnosti lze svěřit jen těm nejlepším z nejlepších. Přijímací pohovory budou ostře konkurenční… a krvavé!
A to není vše! V tomto díle se Harley také vloupá do Arkhamova ústavu, aby osvobodila svou nejlepšejší kámošku Poison Ivy, bezhlavě se zamiluje do pohledného milionáře Bruce Waynea a oslaví svátky svým naprosto jedinečným způsobem!

Oblíbené třeštidlo pokračuje ve svých velkolepě praštěných dobrodružstvích třetí knihou: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU. Ke stálému a po právu oslavovanému týmu scenáristů AMANDY CONNEROVÉ a JIMMYHO PALMIOTTIHO a výtvarníků CHADA HARDINA a JOHNA TIMMSE se tentokrát připojují i hostující kreslíři BEN CALDWELL, MAURICET, DARWYN COOKE, BRANDT PETERS a další. Obsahuje komiksy HARLEY QUINN #14–16, ANNUAL #1, HOLIDAY SPECIAL #1 a VALENTINE'S DAY SPECIAL #1.

Vyjde na jaře 2018

    Jelikož české náhledy nejsou k dispozici, máme tu pár ukázek kresby v polštině: 

Kingsman: Tajná služba byl povedený akční bondovský film bez Bonda se spoustou hlášek a hraček. Eggsy, mladík z chudinské čtvrti, se v něm stal tajným agentem, přišel o parťáka, a jak už to tak bývá, zachráníl svět. Jo a ojel do zadku  princeznu. Proč ten souhrn předchozího dílu? Na rozdíl od bondovek, totiž Kingsman pokračuje tam, kde předchozí díl  skončil.

Eggsy přes den randí s princeznou a život jde dál. Dokud si někdo neusmyslí, že mu Kingsman překáží a nerozhodne se agenturu zničit, což ihned velmi efektivně provede. Eggsy a Merlin musí sami a bez prostředků čelit dalším výzvám - musí se pomstít, dát do kupy Harryho Harta, který očividně přežil střelu do hlavy, a taky zastavit psychopatku Poppy, jíž vadí, že ji jako narkomafiánku, která krmí mechanické psy svými podřízenými, nemá nikdo rád. Vymyslí tedy plán, jak svůj business legalizovat. Každý má holt svoje.

Předně se nebojte, že byste přišli o špiónské hračky. Protože Kingsman je mrtev, ale očividně je tu takových agentur víc, protože se Eggsymu a Merlinovi dostane pomoci od agentury Statesman, která je pro změnu krytá jako palírna whiskey. Zajímalo by mě, jestli všechny velké a bohaté  korporace  vlastní nějakou špionážní agenturu chránící svět. Co myslíte, existuje agentura Microsoft, Apple, Durex nebo Agrofert? Je pod čapím hnízdem kryt plný stíhaček a agentů? Lepší snad nevědět. Každopádně po pěti minutách beznaděje jsou zase v plné zbroji a mohou se pustit do akce.

Kingsman, to je hlavně akce. Opět se dočkáme střelby z vlastní perspektivy a akrobacie, že by se olympionik vymkl z kloubů. Eggsy a Harry se činí, mrtvoly se vrší jedna za druhou a akce je přesto pořád nápaditá a zábavná. Na rozdíl od Bonda, byl a je další složkou Kigsmanů humor. Kingsman: Zlatý kruh se bere ještě méně vážně, než první díl. Dokonce je někdy až na hraně (ne)chtěné parodie na sebe sama. Dělá si regulérně srandu z prvního dílu, dočkáme se do třetice barové scény “Způsoby dělají muže”, ale opět trochu jinak a opět perfektně. Situační humor se mísí se slovním, dočkáme se očividných odkazů na další scény prvního filmu, při kterých kino vyprsklo smíchy a na řadu přijde i čistý pubertální fekální a sexistický humor. Pořád jsem čekal, kdy už to přestane být vtipné, kdy už se to omrzí ale ne, pořád je to super. A když pak mezi tou komedií najednou probleskne nějaká vážná nebo krutá scéna … brrr. Má to násobící efekt. I na dojemné scény nakonec dojde.

Další kladná stránka filmu jsou postavy. Jsou skvělé. Krom starých známých  tu máme grupu agentů Statesmen, kteří se chovají jako správní texasští burani a žvejkají přízvuk, takže jim občas skoro není rozumět. Kingsman je vůbec skvělý v originále, protože nějaký přízvuk v něm má prakticky každý :) Ale to jsem odbočil. Agenti zlatého kruhu jsou tak trochu spotřební materiál, ale záporačka Poppy (Juliane Moore) je hodně zvrhlá osoba a zdatně jí sekunduje i americký prezident. Jakmile se jeden nebo druhý objeví na scéně, jdou žerty stranou. No a pak je tu Elton John, který je kapitola sama pro sebe. Má pár scén, ale rozhodně tam není jen pro jméno na plakátu. Dále tu máme řadu dalších křoví, jako jsou Eggsiho kamarádi, princezna co to ráda zezadu a její rodiče. Jo a ten s tou umělou rukou. Je to sice prakticky hlavní postava, ale charisma má stejně jako v jedničce - žádné. Proto se taky nestal Kingsmanem.  

Co trochu pokulhává za prvním dílem je příběh. Když se zamyslíte nad motivy jednotlivých postav, nad těmi Poppyinými plány, nad Statesmanem… Ve všem je minimálně stejně logických děr, jako v kapotě Eggsyho auta po střelách v úvodní honičce. (Která je super, ale pro změnu si vzaly dovolenou fyzikální zákony.)

Kingsman: Zlatý kruh je důstojným nástupcem jedničky a je skoro stejně dobrý. Rozhodně těží z postav, akce a humoru. Jen tvůrci trochu hřeší na to, že si přes ně nevšimnete, na jak vratkých nohách příběh filmu stojí. Na konci filmu se sice nedočkáte podtitulkové scény, ale ujištění, že jde jen u konec začátku z úst Colina Firtha jasně naznačuje že trojka už se někde stoprocentně píše.

Kingsman: Zlatý kruh (Kingsman: Golden Circle)

Režisér: Matthew Vaughn
Produkční společnost: Marv Films
Hudba: Henry Jackman, Matthew Margeson
Scénář: Matthew Vaughn, Jane Goldmanová
Trvání:141 min

Zveme vás na exkluzivní akci. Na programu bude, jak asi tušíte, erotika ve scifi a fantasy. Již počtrnácté nabízíme neotřelou zábavu nejen všem příznivcům f/sf, ale i dalším nadšencům a zvědavcům. S námi se rozhodně nebudete nudit. Letos se můžete těšit nejen na známé autory a oblíbené přednášející, ale i na zajímavé hosty, inspirativní workshopy a tanec, a poprvé také na galavečer plný překvapení, během nějž vystoupí přední česká riggerka Edna. V závěru zazní koncert čtyřnásobnou ženskou energií nabité skupiny Euphorica.  

Vše zahájí vernisáž obrazů Zdeňka Svobody, který je autorem kresby plakátu tohoto ročníku. Celou akcí vás bude provázet náš moderátor Master Peyrac. Těšit se můžete na úžasnou neopakovatelnou atmosféru, dvě samostatné linie přednášek a workshopů a poutavý doprovodný program, v němž nebudou chybět šermířská vystoupení, gastroworkshop nebo možnost nechat se pomalovat na obličeji či jinde po těle a vyfotit se akreditovaným fotografem. Součástí akce bude losování výherců tomboly o hodnotné ceny, které poskytli naši sponzoři.

KDY: sobota 30. září 2017 od 10:00 – 22:00.

KDE: Atraktivní prostory klubu Kotelna, který najdete na adrese: Sluzeb 3a, 100 00 Praha 10 – Strasnice Nejlépe se k nám dostanete ze stanice metra (A) Depo Hostivař. Pokud pojedete autem, cesta je popsána zde: http://www.klubkotelna.cz/kontakt.php.

Klub disponuje hlavním sálem, samozřejmostí je šatna a venkovní posezení nejen pro kuřáky. Během akce bude k dostání také vynikající domácí kuchyně!

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK ZA SNÍŽENOU CENU:
http://eroticon.us/uvodni-stranka/predprodej-vstupenek/

Počet lístků v předprodeji je omezen, k dostání budou také bez registrace za plnou cenu na místě konání. Podrobný rozpis akce je k dispozici na webových stránkách Eroticonu, které jsou průběžně aktualizovány:  http://eroticon.us/

Pokud si nechcete nechat ujít žádnou z novinek, sledujte FB stránky naší události: 
https://www.facebook.com/events/643627665825593/?acontext=%7B%22ref%22%3...

Eroticon je přístupný od osmnácti let, děti ale i domácí mazlíčky proto nechte doma. Vzhledem k zaměření akce bude po celou dobu návštěvníkům zakázáno fotografování, vše bude ale dokumentováno akreditovanými fotografy.  

Těšíme se na vás!

Nakladatele to zase rozjíždí se vší parádou, z čehož máme radost. A vy ji můžete mít taky, protože jdeme soutěžit o novou knihu z nakladatelství Fragment. Tentokrát nás čeká fantasy Šest vran od Leigh Bardugo. Té už v češtině jedna knížka vyšla a tak se ptáme:

Jak se jmenuje první kniha, které u nás této autorce vyšla?
 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 1.10.2017, do předmětu napište Šest vrana a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi.

Modrá Crew– čtvrtletník vyznačující se minimálně stovkou barevných stran, uzavřeností příběhů v maximálně dvou číslech a hlavně, předplatitelé si sami určují, co chtějí číst. Z nabídky alespoň třech komiksů se vítěz zařadí do edičního plánu. Tituly, které nevyhrály, postupují do dalšího hlasování, pokud již o nich nebylo třikrát hlasováno nebo nezískaly méně než 5% hlasů. Zajímavé je, že i čtenáři mohou navrhovat, jaké komiksy by rádi ve vydání uvítali.

Modrá Crew 3: Okko– Cyklus vody přivádí čtenáře do světa alternativního středověkého Japonska, kde lze narazit na krvelačné démony, duchy, bojové loutky a samozřejmě také samuraje. Hlavním hrdinou je ronin Okko doprovázený věčně sake navátým mnichem Nošinem a tajemným Noburem, vynikajícím bojovníkem s neuvěřitelnou regenerační schopností. Samotný příběh ale vypráví chlapec Tikku, který výše uvedenou trojici přemluví k záchraně své sestry. Ať nikdo není naivní, pro pouhou lásku k bližnímu ronin ani jeho souputníci nepomáhají. Samotný příběh záchrany je veden jasně, faktem ale je, že čtenáři se nedostává tolik informací o samotné říši Pajan, což je trochu škoda, ale třeba je tento nedostatek vynahrazen v dalších cyklech série.

Komiks obsahuje vše, co čtenář od fantasy komiksu odehrávajícím se v Japonsku očekává. Kromě zajímavých postav, přehledného děje a vynikající kresby, zaujmou skvěle rozkreslené souboje, při nichž se katany jen míhají. Pro čtenáře je skvělou zprávou, že Okko – Cyklus vody není ze svého světa jedinou knihou, francouzský kreslíř a animátor Hub (vlastním jménem Humbert Chabuel) svůj obdiv a lásku k Japonsku a samurajům přetvořil ještě v Cyklu země, Cyklu vzduchu a Cyklu ohně. Tudíž existuje naděje, že další cykly se dostanou někdy v budoucnu do nabídky pro hlasování čtenářů. Modrá Crew má jasný úmysl vydávat uzavřená alba, nikoli pouhé ochutnávky, a to dává solidní šanci uspět dlouhodobě na trhu a třeba i časem zrychlit vydávání než jednou za tři měsíce. Skvělý nápad a za sérii Okko velký palec nahoru.

Modrá Crew 3: Okko – Cyklus vody
Chabuel, Humbert alias Hub
Nakladatelství: CREW
Rok vydání: 2017
Počet stran: 104
Rozměr: 260 x 191 mm
Provedení: Brožovaná
Cena: 249,- Kč

V roce 2013 započala streamovací stanice Netflix nabízet svou vlastní seriálovou tvorbu, která se od začátku vyznačuje kvalitním zpracováním, a to nejen technickým. Když později došlo k podpisu smlouvy mezi stanicí a gigantem Marvel, všem komiksovým fanouškům proběhl nadšením mráz po zádech. Znamenalo to totiž, že superhrdinové budou krom stříbrného plátna dobývat i naše obrazovky – a to ve velkém. Objednány byly hned čtyři seriály, které ve finále měly vyústit v týmovou minisérii. Právě The Defenders jsme se v srpnu dočkali.

Jednotliví hrdinové už se nám představili v samostatných seriálech, v čele s Daredevilem. Tento slepý právník zaznamenal takový úspěch, že se ještě před uvedením The Defenders dočkal i druhé série o třinácti dílech. Jessica Jones vtrhla se svou detektivní kanceláří do světa s o něco menší parádou, stále však úspěšně. Luke Cage a jeho očišťování Harlemu od zloduchů už si ale diváky příliš nezískalo – a letošní Iron Fist na tom byl jen o málo lépe. Danny Rand se sice líbil, ale valný dojem nezanechal. Osmidílná týmová minisérie byla přesto mnohými hladově vyhlížena – stálo naše čekání za to? Po opadnutí prvotního nadšení nemohu křičet objektivní „ano, 10/10“, ale ani opak rozhodně není pravdou.

Netflix dostál své pověsti. Po technické stránce je seriál takřka perfektní, včetně šílené-komiksové soubojové choreografie a netypických úhlů kamerového snímání. Od vizuálu se nic menšího než dokonalost ostatně ani nečekalo. Příjemně mě překvapilo intro, které dohromady spojuje hudební témata ze samostatných hrdinských seriálů, a je mnohem záživnější, než tomu bylo právě v předchozích případech. Celkově je v The Defenders hudba spíš podkresová záležitost, ale ve svém úkolu dotvářet atmosféru nezklamala. Co zklamalo, byla – bohužel – zápletka. Navzdory chytře napsaným dialogům a propracovaným postavám seriál pokulhává právě na dírách v příběhu. Záporáci se nedočkali pořádně vysvětleného původu, jejich plán místy spolu s tempem vyprávění nejistě přešlapoval na místě. Sigourney Weaver jako padouch číslo jedna neměla ani šanci pořádně se vyřádit, a ne vše nakonec na diváka zapůsobilo, jak mělo. A to je škoda.

Kromě hluchých míst a nedotaženého příběhu jsou totiž Defenders skvělí. Vztahová chemie šlape tak, jak má, a byť jsou některé herecké výkony o úroveň lepší než ostatní, aktérům jejich postavy věříte. I když tedy The Defenders nenaplnili všechna vysoká očekávání a nechávají za sebou trochu smíšené dojmy, rozhodně bych je doporučila – ne však všem. Pokud nejste komiksový fanda nebo jste neviděli předchozí hrdinské sólovky, začněte radši u nich. Tenhle souboj o New York si pak užijete mnohem spíš.

The Defenders
Předloha: Roy Thomas
Tvůrce: Douglas Petrie, Marco Ramirez
Hudba: John Paesano
Premiéra: 18. 8. 2017
Hrají: Charlie Cox, Krysten Ritter, Mike Colter, Finn Jones, Sigourney Weaver, Rosario Dawson, Jessica Henwick, Elodie Yung, Scott Glenn…
 

Jan Hlávka s Janou Vybíralovou patří na naší fantastické scéně mezi poměrně dobře etablované autory. Nemají sice na kontě desítky knih, ale ty co vydali, se setkaly u fantastiického fanouškovského jádra s nadšeným ohlasem. Ať už to byly příspěvky do série Agent JFK, které se vyznačovaly svou syrovostí, propracovanými postavami a temnými světy bez jakéhokoli náznaku naděje, nebo jejich prvně přiznaná společná Dračice. Jan Hlávka napsal i množství povídek a fanfikcí Star Treku.

Když se podíváme na to, co má tato autorská dvojce za sebou, vyvstane z jejich tvorby jedno téma, prostředí a jeden typ postavy. To téma či prostředí je totalita a typ postavy je "sympatický", chladný, sadistický diktátor, případně jen "sympatický" sadista který ale ve výsledku sleduje jakési globální blaho. Prostě někdo kdo se chová naprosto příšerně a přesto nás to baví a fandíme mu. Ať už je to Silion - Magistra řádu Corath terra, Asenath z Agenta JFK, vyšetřovatelka Tal Shiaru, nebo třeba Andrej Korwarian právě z Algoru. Oni se v tom přímo vyžívají a na těch postavách je vidět, jak je psaní nejednoznačných charakterů baví. O to víc se to pak projeví v díle jako je Algor.

Cyklus Algor je jejich největší projekt. Měl by být roztažený do čtyř knih a zabírá část vesmíru, kam lidstvo uteklo ze Země a několik desítek více méně hlavních postav. Jan a Jana tu využívají všechny nápady, které už jednou nebo víckrát recyklovali. Krom samotného Andreje a Algoru je to i řád Graciánů, nebo prostředí tajných služeb jednotlivých planet. Tahle série se jmenuje Algor a je na ní hodně vidět, že právě Algor je nejoblíbenější prostředí a dějová linka autorské dvojice. To ale neznamená, že by ostatní linky příběhu byly špatné.

Linky jsou zatím poměrně striktně oddělené svými světy, které se mezi sebou nemohou víc lišit. Algor je vojenská totalita vedená císařem. Jeho slovo znamená rozdíl mezi životem a smrtí a jde o nejmocnější vojenskou sílu ve vesmíru, která své sousedy tak nějak toleruje za zásoby. Žít na Algoru není jednoduché nejen kvůli všudypřítomnému vojsku a policii, ale také z podstaty toho, že jde o zmrzlou kouli, na které jsou to nejbarevnější šedé skály. Naproti tomu Viridian je konstituční monarchie těžící z toho, že planeta sama je jedna velká zahrada a div, že se po ní neprohánějí růžoví poníci. Na druhou stranu, pokud si takový algorský císař usmyslí, že si chce vzít za ženu místní princeznu, tak si ji prostě vezme. Viridian sice disponuje jakousi výzvědnou službou, ale o nějakých obranných složkách nemůže být ani řeč. Nejmocnější, čím disponuje, jsou bulvární noviny.  A nakonec je tu Menabaran. Demokracie, kde ale kupodivu nesledujeme jen Avriana Danna, nově jmenovaného premiéra, ale hlavně Nikolu a Natalii Vanbergovy, které by byly naprosto obyčejné obyvatelky planety, nebýt toho, že má Natalie vidění minulosti i budoucnosti, a to se nelíbí nové vládě, jejíž premiér rozhodně nemá čisté svědomí .

Mráz a Hry je seznamovací díl a hlavně viridianská a menambaranská část příběhu se v něm spíš rozjíždí, než aby se událo něco opravdu světodějného. Na druhou stranu už tady se objevují náznaky, že o krk půjde prakticky všem postavám a že i když pomalu, příběh se rozjede a nezastaví. I postavy se profilují velmi pomalu, protože schéma, které mezi nimi vzniká je o mnoho složitější než to na Algoru. Algor těží z jistoty autorské dvojice a asi nejzajímavějších, respektive nejsnadněji vyprofilovaných postav. Na začátku máme chladného Andreje a vřelou Viktorii a jejich konflikt založený na jiné výchově a jiném typu myšlení a zároveň snahu obou zúčastněných plnit dobře svou roli a poznat toho druhého. Když se nad tím pozastavím, jedná se vlastně o schéma pohádky Kráska a zvíře :).

Mráz a Hry funguje jako první díl skvěle. Představí postavy i prostředí, nastíní hlavní body konfliktu, ale neprozradí toho zas tak moc, abyste se měli na co těšit. Funguje i samostatně, protože i tady se najde dostatek akce, samostatné mikropříběhy postav, které hýbou hlavním dějem. Ukáže vesmír a lidstvo takové, jaké by mohlo být a asi bude za stovky a tisíce let. Pořád nejednotné, rozhádané, politikařící a válčící. V Mraze a Hrách najdete zárodek detektivky, politického a špionážního thrilleru i romance. Pokud se vám líbí příběhy s komplexním světem a mnoha linkami typu Hra o trůny, u Algoru si určitě přijdete na své. Ostatně jako jakýkoli jiný fanoušek sci-fi, protože tohle je opravdu dobrý poctivě promyšlený příběh světové úrovně.   

RECENZE: Jan Hlávka, Jana Vybíralová - Mráz a hry

Série: Algor (1.)
Vydáno: 2013, Brokilon
Počet stran:504
Edice: Evropská Space Opera
Vazba knihy: brožovaná
Formát: 115 x 175
Cena: 328 Kč

James Bond je fenomén. Hrdina, který přerostl z románů Iana Fleminga do spousty filmů (a hned s několika tvářemi), videoher, to teď dotáhl i do komiksu. Bublinovou misi nazvanou Vargr před pár dny vydalo nakladatelství Comics Centrum. Čeká vás akce, šílený vědátor a samozřejmě neohrožený agent 007. A to všechno pod taktovkou scénáristy Warrena Ellise. Pokud si chcete užít další dobrodružství britského agenta s povolením zabíjet a nechce se vám čekat a další film, můžete zkusit štěstí v naší soutěži. 

Jak se jmenuje herec, který jako první hrál Jamese Bonda? 

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 8.10.2017, do předmětu napište James Bond a nezapomeňte na svoje jméno, korespondenční adresu a telefon. Těšíme se na vaše odpovědi.

Na Harley Quinn – Preludia a nokurňa jsem se hodně těšil. Tahle postava, vzniknuvší v kresleném seriálu, si mě okamžitě získala. V New52, který u nás vydává BB art na ni nedám dopustit, protože razí ten zvláštní styl humoru založený na kombinaci psychicky nemocného člověka, silné ženy a nevyléčitelné puberťačky v konfliktu s realitou. Zajímalo mě, jak asi vypadala před tím, než převlékla kostým a konečně opustila Jokera?

Byla velmi podobná. Abych použil příměr z fantasy RPG her, zatímco Harley z New52 je chaoticky dobrá, tahle stará je ještě chaoticky zlá.

Harley je zabouchlá do Jokera, dělá, co mu na očích vidí. Harley je moc samostatná a kazí mu jeho zábavu a vůbec už ho trochu nudí, takže i když je mu ochotná vždy přispěchat na pomoc, rozhodne se zbavit se jí. Naštěstí pro Harley a pro nás má i ona v Gothamu přátele, kteří jsou ochotni pro ni zariskovat, a tak můžeme sledovat příběh o tom, jak se z doktorky Harleen Quinzellové stal dobrovolně  poslušný pejsek Harley, a dále, jak se z Harley stává samostatná žena hledající svou cestu gothamským podsvětím.

Mnohokrát jsem zaslechl, že by Harley měla být něco jako DC verze Deadpoola, ale ono to tak vlastně ani nemůže být. Ten styl humoru je sice u obou částečně založený na násilí, ale vše ostatní je naprosto obráceně, takže cílová skupina těchto komiksů musí být logicky také jiná. Mně osobně se Harley líbí a směju se u ní asi jako u Deadpoolů – tedy vlažně a spíš tak pro sebe. Opravdu jsem ještě nečetl komiks s příběhem, u kterého bych se řezal nahlas, takže tohle je to co očekávám. V Harley Quinn – Preludia a nokurňa vidím komiks, kde jsou vtipy založeny na špatných předpokladech, je tu trocha toho slovního humoru, nějaké narážky na předchozí komiksy či zúčastněné postavy a vše se točí kolem srážek věčné puberťačky s realitou a reality s Harley, která realitu odmítá akceptovat.

A co ty „kozy“? Ono to totiž trochu zní jako holčičí komiks, co tam tedy dělá tolik prsatých a dokonale tvarovaných ženských? Na to se dá říct jen jedno. On to je ženský komiks, ale ve státech (a nejen tam) se najde spousta lidí, kteří si to koupí jen kvůli Harleyině zadku a poprsí. A krom toho kreslíři jsou prostě chlapi. Za sebe musím vyhlásit všeobecnou spokojenost co se týče smysl dávajícího příběhu i mírně ujetého humoru. A můžu dát i + za kresbu. Harley i ostatní slečny jsou nakreslené opravdu sexy a kresba komplet je příjemně mainstreamová, moderní a i ona sama se nebere úplně vážně. Vadila mi snad jen jedna věc – to, že jsem měl pocit, jako by se kreslíř nedokázal rozhodnout, zda chce dělat Harley v obličeji roztomilou nebo drsnou, a tak to pro jistotu střídá, což působí dost WTF dojmem, kde je na jednom panelu Harley roztomilá jako medvídek koala a hned o políčko dál má nepřístupný a zatvrzelý výraz Xeny, princezny bojovnice. (To je ten Kurt Russell v sukních.)

Bonusový komiks se na Harley nezaměřuje, i když i v něm se mihne. Jedná se o nechtěné vystoupení Bat Girl a Harley zde s Poison Evy hraje roli té pravé záporačky. O nějakém humoru nemůže být zatím ani řeč. Přestože se jedná o retro sešit, není vůbec špatný, je uzavřený a dává smysl. Zajímavá je také velmi jednoduchá a účelná kresba, která nám může sloužit ke srovnání nové s opravdu starou Harley.   

Celkově mě šestnácté číslo DCKK Harley Quinn – Preludia a nokurňa velice příjemně potěšilo, protože jde o dobrý komiks a zároveň dává ucelený pohled na Harley jako postavu. 

Harley Quinn – Preludia a nokurňa 

Scénář: Karl Kesel, Kelly Pucket
Kresba: Terry Dodson, Mike Porobeck

Vydavatel: DC Comics, Eaglemoss Collections
ISBN: 978-83-7718-701-2
Vazba: pevná
Formát: 178 × 266 mm
Počet stran: 208
Cena: 229 Kč   

Hra o trůny letos přiletěla o něco déle, než je jejím zvykem. Udržela si však svoje kvality či nikoliv?

Po předchozí, tedy šesté řadě, už to vypadalo, že se všechno blíží ke zdárnému konci. Koneckonců Danerys zamířila zpátky na rodnou hroudu, Jon si vybojoval sever a byl prohlášen králem severu. A Cersei si nechala udělat nový účes a provedla několik dalších životních změn, z nichž tou nejdůležitější je bezesporu usednutí na Železný trůn. Zdálo se to tak naprosto jednoduché. Mladý rek se připojí k jedné z dam, které si to pak půjdou rozdat v bahenním zápase anebo prostřednictvím svých armád. Jenže tohle přesně se nestane. Do finále totiž zbývá ještě jedna sezóna a čas je tak potřeba nějak vyplnit. A tím se vlastně dostáváme k označení celé sedmé řady. Není totiž ničím jiným než výplní mezi šestou a osmou řadou a představuje jen několik pohybů po šachovnici s postavami, z nichž některé už zmizí navždycky. Samozřejmě dojde na nějaké to kočkování mezi oběma královnami – asi nejvíc je v tomhle efektivní epizoda The Spoils of War, kde dojde na střet Králokata a draka. Jinak je takhle řada ale celá o tom, že se Jon snaží obě ženy přivézt k rozumu a dokázat jim, že se zpoza Zdi blíží obrovská armáda, kterou opravdu nezajímá, čí zadek se zrovna na trůnu nachází. Za tímhle účelem proto podnikne cestu za Zeď, aby přinesl důkaz o jejich existenci (dost možná nejlepší epizoda téhle řady (Beyond the Wall).
Jenže i přes to, že je tohle vlastně jen výplň, to nemění nic na její zábavnosti. Jasně, děr v logice tu najdete asi tolik jako v ementálu, jenže nejsme na akademické půdě a nesnažíme se dobrat něčeho převratného. Sedmička těží z toho, že už dávno předběhla svoji předlohu, co se děje týče. Cítíte na ní, že se nesnaží o adaptaci stránku po stránce. Děj najednou víc frčí a má mnohem větší dynamiku. Samozřejmě nechybí ani proslulá vybíjená postav a dost se mává s osudy těch přeživších, z nichž jednu čeká naprosto velký obrat. A samozřejmě je tu Arya, kterou by asi nechtěl naštvat nikdo.
Sedmé kolo nabízí všechny aspekty, které máme na tomhle fenoménu rádi, plus něco navíc (především mega souboj s drakem, což je asi sen každého fanoušky fantasy) a dál baví. Jen se nejde zbavit dojmu, že kdysi nabízela i kvalitnější příběh. 

Game of Thrones, season 7
Počet epizod: 8
Showrunneři: D. Benniof, D. B. Weiss
Herci: Kitt Harrington, Peter Dinklage, Nicolaj-Coster Waldau, Lena Headey, Emilia Clarke
Premiéra: 16. července
 

Kdo sleduje českou fantasy scénu, jistě znal odpověď i bez nápovědy. Nesvatý otec je prvotinou Marka Dvořáka, jinak též redaktora spřáteleného webu MFantasy. A los tentokrát padl na jméno:

• Olga Spáčilová z Kobeřic

Gratulujeme!

Září se rozjelo v sychravém počasí. A to přímo volá po nějakém temnějším čtení. Pokud je libo, můžete si zahrát s nakladatelstvím Epocha o dark fantasy Nesvatý otec. Ten čeká na toho, kdo nám odpoví na jednoduchou otázku.

• Kolikátá kniha Marka Dvořáka je Nesvatý otec?
   

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 17.9.2017, do předmětu napište Nesvatý otec a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu. Těšíme se na vaše odpovědi.

PLANETA NIPPON

Návod k porozumění japonské populární kultuře

Nakladatelství Crew je momentálně největším vydavatelem japonského komiksu u nás. Stojí za většinou těch nejslavnějších titulů, mezi které patří Naruto, Death Note (právě zfilmovaný Netflixem), Ghost in the Shell, Tokijský ghúl, Ryby od Džundžiho Ita a spousta dalších komiksových legend. Takže je to pravé, aby se chopilo vydání knihy o japonské kultuře, knize nazvané příznačně Planeta Nippon.

Název knihy, Planeta Nippon, je naprosto výstižný. Protože Japonsko je opravdu jako cizí planeta. Celé roky se drželo stranou a uzavíralo se před ostatním světem, tvořilo si vlastní kulturu neovlivněnou zásahy zvenčí. Japonští autoři dodnes tvoří především pro Japonce, nejsou nuceni se přizpůsobovat okolním kulturám. I díky tomu stále přicházejí se zcela originálními koncepty a příběhy. Jak ve filmech a hrách, tak i v komiksu.

“Kniha Planeta Nippon není určená jen pro fanoušky mangy,” říká Jiří Pavlovský z nakladatelství Crew. “Zaujme i lidi, co se zajímají o Japonsko, počítačové hry, svět… nebo jen viděli Ztraceno v překladu a zajímá je, jestli jsou Japonci opravdu tak divní, jak se to ve filmu jeví. Prozradím pointu – jsou ještě divnější. A právě proto jejich tvorba lidi na celém světě tak fascinuje. V době, kdy se evropská i americká komerce zacyklila a nabízí stále to samé, přicházejí Japonci s novými ideami, nebojí se silných emocí a hlavně – nehrají podle našich pravidel.”

Knihu napsali tři čeští experti na japonskou kulturu: Anna Křivánková, Karel Veselý a Antonín Tesař. Kniha vznikala několik let a každá její bohatě ilustrovaná kapitola se erudovaně věnuje vždy nějakému velkému fenoménu. Najdete tu dějiny fanů (takzvaných otaku) a fandomu, historii zrodu mangy, text o kultuře roztomilosti (ano, Hello Kitty ovládla i české děti), ale třeba i text o vztahu Japonců ke gay komunitě či své vlastní historii. Kniha se nevyhýbá ani negativním stránkám jejich povahy a dozvíte se o posedlosti roboty či japonském popu. Jsou tu obsáhlé texty o filozofii mangy, o japonském bojovém duchu, o rebelech, experimentech, počítačových hrách, samurajích, jakuze, fanatickém nacionalismu… ale i o erotice a výchovném vlivu komiksů. Dozvíte se o vzpouře pomocí ponožek, fascinujících hrách, při kterých můžete přijít k úrazu, vraždících fanoušcích… a také o včelce Máje!

Jak je vidět, přes velké téma se knize podařilo udržet si čtivost a zábavnost.

Překladatelka a autorka Anna Křivánková říká: „Japonská populární kultura je u nás vnímána jako něco vzdáleného, jako z jiné planety, často velice matoucího. A tak jsme se hodně snažili odkrýt právě to společenské pozadí nejrůznějších jevů v japonském komiksu, anime a filmech. Myslím, že se nám to do jisté míry podařilo. Rozhodně myslím, že kniha přinese hodně jak těm, kdo o japonské kultuře nevědí mnoho, tak i těm, kteří už něco vědí a přeci jenom by si tu znalost ještě rádi prohloubili.“

Kniha má přes 300 stran a je rozdělená do jedenácti obsáhlých bloků, z nichž je každý věnovaný jednomu velkému tématu. Každé téma je doplněné ilustracemi a ke knize ještě patří shrnutí historie mangy u nás, rejstřík, bohatá barevná příloha – a vychází s ilustrací od slavné japonské výtvarnice Juko Šimizuové (známé i díky obálkám k sérii Mezi řádky) na obálce. Nakladatelství Crew věnovalo knize péči, kterou si takovýto projekt plně zaslouží. Protože kniha, která se natolik důkladně, a přitom zábavně, zabývá japonskou kulturou a věcmi, jež ji ovlivňují, u nás chyběla.

Pokud vás jen trochu zajímá Japonsko, je tohle kniha přesně pro vás. A pokud ne… tak po téhle knize vás Japonsko zajímat začne.

Koule plná závisti. Koule plná zloby. Koule plná zločinu. To všechno je Areston. Možná, že kdysi dávno plnil jiný účel a jeho stavitelé s ním jistě zamýšleli něco úplně jiného. Pak to vesmírné těleso dostal do spárů živočich zvaný člověk a stvořil z něj nejděsivější vězení, jaké si vůbec umíte představit. To všechno si Sršeň uvědomuje každou svou buňkou, když přemítá nad zmařenými, ale přežitými osmi lety svého života a vnímá, jak se Areston vzdaluje od Země, aby zahájil svůj další osmiletý cyklus. A on nemá žádnou možnost, jak tomu zabránit, ani žádné prostředky, jak změnit ubohost svého života a marnost svého počínání. Musí se jen snažit přežít spolu s dalšími sedmdesáti tisíci poutníky a doufat, že se na konci tohoto cyklu vrátí zpět domů, na Zemi. Stal se Vládcem Arestonu s určitým vlivem, ale kdesi na palubě se objevil nový a silný protivník, který se ze všech sil snaží zvrátit poměr sil a násilím měnit staré pořádky a společenskou hierarchii. Záměry nového kápa však zjevně sahají mnohem dál než jen k ovládnutí několika nových podlaží a záhy začne být jasné, že ohrožena je samotná existence Arestonu a s ním i všech jeho nedobrovolných obyvatel. Bude Sršeň schopen tomu zabránit? A daleko důležitější otázkou ve světle všech událostí je: A chce to vůbec?

Vládce Arestonu uzavírá knižní trilogii, ve které čtenáři dostanou možnost cestovat vesmírem tak trochu na kometě. Ta paralela s Vernem se dost nabízí. V obou případech si musí hrdinové sáhnout ještě níž než na dno svých osobností a sil aniž vědí, jestli se dočkají šťastného konce. A těch podobností bychom jistě našli víc. Na Arestonu jen nesmíte hledat onu nostalgii a lehkou naivitu starých časů. Na Arestonu jde o život v přímém přenosu a se všemi brutálními podrobnostmi.

Strhující závěr trilogie vás nenechá vydechnout ani na chvíli. Nemám ráda recenzní klišé. Nehledě na to, že úplně stejnou větu jsem použila už v recenzi na druhý díl, ale jak jinak chcete vyjádřit, že vás kniha bude bavit, vtáhne vás do děje a prožijete s ní skvělé dobrodružství? Josef Pecinovský je výborný a zkušený vypravěč, přesto má jednu, nervy drásající, vadu. Na konci jeho příběhů mnohdy vyvstane víc otázek než odpovědí. A přesně s tímhle můžete naplno počítat i u Vládce Arestonu. Příběh se uzavře a všichni hlavní i vedlejší hrdinové dojdou nějakého konce. Zvídavému čtenáři prahnoucímu po hlubším porozumění však zůstanou oči pro pláč. Alespoň do té doby než vyjde (již avizovaný) čtvrtý díl s názvem Stavitelé Arestonu. Ono to s tou autorovou vadou nakonec nebude tak hrozné. On je to spíš klad než zápor:-).

Josef Pecinovský
Vládce Arestonu
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Žaneta Kortusová
Rok vydání: 2017
Vazba: brožovaná
Počet stran: 362
Cena: 299,- Kč

Recenze na první díl trilogie Areston zde.
Recenza na druhý díl Útěk z Arestonu zde.

Dlouhý Halloween je krimoška v tom nejjednodušším smyslu slova, a je to jedině dobře.
Gotham je v područí mafie, žádná novota. Rodiny Maroni a Falcone si rozdělily vládu a s občasnými neshodami a rivalstvím si spokojeně žijí. Křehký mír však naruší smrt synovce jednoho z bossů, Carminea "Římana" Falconeho. U té však nezůstane a brzy začne brutálním způsobem opouštět svět mnoho dalších členů Římanovy rodiny. Na vraždách je ale mnohem znepokojivější jiný fakt. Vrah orientuje své vraždy čistě dle svátků a policie se tedy vrhá na lov "Svátečního vraha", na nějž jej noviny okamžitě překřtí.
Jednou z hlavních událostí knih je však zrození zcela nového Batmanova padoucha - Two Facee, který je unavený bezmocností policie svázané zákony. Postava nově vzniklého záporáka by se dala zařadit i do částečné úrovně antihrdiny. Zejména je pak zajímavá rozpolcená osobnost tohoto jedince, který společně se svým vzhledem ztratil i své původní já. Nebo se teprve v tu chvíli osvobodil originál dlouhou dobu skrývaný a utlačovaný uvnitř?

Dlouhý Halloween je psán skvěle srozumitelně a přeci ne dětinsky. Udržuje si svou míru tajemství a čtenáři není vlastně úplně vše odhaleno ani po dočtení. Děj není zbytečně moc zamotaný, což považuji osobně za velké plus.
Scénář skvěle koresponduje s kresbou, ačkoliv je stylově silně specifická a nemusí každému úplně sednout. Při prvním otevření jsem měl smíšené pocity, protože sám jsem zastánce spíše barevnější a méně hranaté verze Batmana od Jasona Faboka. Prvotní rozpaky však zcela rozprášila atmosféra, která na čtenáře dýchne už po pár stranách četby. Temná nálada nulového pokroku ve vyšetřování i podezřívavost mezi kolegy, to vše umocňuje ostře řezaný styl tužky Tima Salea  a barevná umírněnost Gregoryho Wrighta a Davea Stewarta.

Líbí se mi zasazení více záporáků, kteří sice nehrají vždy svou roli, zato ale intenzivně a se skvěle vystihnutými charakterovými rysy.
Jedná se o velice povedený detektivní kousek, který musím rozhodně všem čtenářům Batmana doporučit, protože tentokrát byl do DCKK vybrán přesně ten typ komksu, jaký bych v něm chtěl vidět.
Co se týče old school přídavků, v první knize nalezneme hned dva originy, jeden zabývající se Riddlerem, druhý o Poison Ivy. Kniha druhá obsahuje zase původní komiks o vzniku Two Facee, jehož pasáž je částečně zahrnuta právě v Dlouhém Halloweenu. Retro díly jsou tradičně čistě nenáročné oddechové čtení, které neurazí, ale tentokrát bohužel ani nijak nezaujme. Je v nich odkazováno na padouchy spíše jako na celebrity, než jako zločince, kteří by se museli skrývat. Což bohužel až moc zavání naivností, která je po pár stranách únavná a člověka spíše znudí. Ale ano, účel představit postavy v úplně původní podobě plní.  

DC KK 6 a 7: Batman: Dlouhý Halloween

Scénář: Jeph Loeb
Kresba: Tim Sale
Vydavatel: Eaglemoss
Série: DC komiksový komplet
Počet stran: 208 a 224
Vydání: druhé
Vazba: pevná
Cena: 229 Kč

Warren Ellis a James Bond. To je přece kombinace, která nemůže zklamat. Anebo ano?

Jen málokterý hrdina se tak zapsal do srdcí fanoušků popkultury jako James Bond. Záchrana světa, krásné ženy, nebezpečné situace. Několik hereckých představitelů. A tak dále. James Bond je prostě vzorem pro všechny chlapy a ideálem všech žen. A jeho příběhy jsou skvělým matrošem pro každého spisovatele. A zvlášť pro tak zkušeného, jakým je Warren Ellis.
Vargr začíná tak, jak začínají všechny bondovky, tedy velkou akční sekvencí (v téhle Bond pomstí zavražděného kolegu 008), která se následně přesune k úvodním titulkům. Už od první stránky je kladen velký důraz na grafickou podobu komiksu. Ta je opravdu výrazná – Jason Masters se tu vyřádil se vší parádou, až máte pocit, že opravdu koukáte na další film a jediné, co tak chybí, je soundtrack.
A pak se rozjede hlavní příběh. Bond po mrtvém kolegovi musí převzít jeho nedodělané úkoly. Jedním z nich je rozbití gangu, který dodává do Anglie nebezpečnou drogu. A kroky vedou do Berlína. Zhruba tak by se dal v kostce shrnout veškerý příběh téhle komiksové bondovky. Právě ten je achilovkou celého Vargru. Namísto něj totiž tvůrčí duo chrlí jednu akční scénu za druhou. Jo a taky tam občas zazní nějaký dialog a suchý humor. Respektive snaha o něj, protože vtipné to není ani v nejmenším. Smutné pak je, že samotný hlavní hrdina nepozná, že před sebou má hlavního lotra, ačkoliv mu k tomu byla už poskytnuta dost velká indicie. Ale mezi námi – ten dopadl dost bídně a víc by se hodil do béčkového příběhu se Stevenem Sabalem než do komiksu s Jamesem Bondem.
Samotné pojetí Bonda se pak hodně blíží tomu, jaké známe z filmů s Timothy Daltonem a Danielem Craigem. Máme tu co dočinění se zabijákem ostrým jako břitva, který bez skrupulí odpraví každého, kdo ohrožuje jeho zemi. A královnu. Jenže Bonda v podání obou herců vyvažovaly bondgirl, které dávaly průchod jeho emocím a citům a ukazovaly, že je taky lidská bytost. To tahle komiksová verze prostě postrádá. On ostatně postrádá i tu typickou bondgirl. Možná z toho důvodu, aby Ellis nemusel uklidňovat svoje tvůrčí já bažící po akci.
Vargr sviští a jako odpočinková četba na pár hodin a pastva pro oči je hodně dobrý. Jako Bond však ne. Ne od někoho jako Warren Ellis. Od toho se čeká něco většího. Třeba u druhé komiksové mise konečně chytí náš oblíbený vypravěč dech a předvede nám svoje spisovatelská kouzla.

James Bond: Vargr
Warren Ellis - Jason Masters
Nakladatel: Comics Centrum
Překlad: Pavel Res
Počet stran: 176
Vazba: Pevná s přebalem 
Cena: 599 Kč